Už je to pět let co jsem naposledy aktualizoval svou 3D tiskárnu. Od té doby se kolem tiskáren stihlo vyvinout spoustu vylepšení a leccos zlevnilo na přijatelnou cenu pro obyčejného domácího kutila jako jsem já. Mou tiskárnou za tu dobu prošla taky spousta výtisků a tak se na několika dílech začala projevovat jejich opotřebovanost. Přišel tedy čas na generální údržbu.
Vyhřívaná podložka
Před pěti lety představil Průša jako novinku tiskovou plochu pokrytou plastem PEI. Byl to velký skok v komfortu i kvalitě tisku, protože konečně nebylo potřeba natírat skleněný povrch desky lepidlem a ABS plastem rozpuštěným v acetonu. Ubyla díky tomu pracnost přípravy a zmizely i bílé stopy po lepidle na výtiscích. Konečně se prostě rovnou začalo tisknout přímo na PEI povrch a na konci se výtisk z desky nožem odtrhl. Ale byla to novinka a tak sehnat tady vhodnou PEI folii nebylo lehké.
Já tenkrát objednal z Číny kus této fólie v samolepícím provedení nařezaný do velikosti vhodné pro mou vyhřívanou podložku. Ideální ale nebyla. Folie byla poměrně tlustá (2mm) a ještě jsem ji nalepil na skleněnou tabulku. Značně proto izolovala teplo od podložky. Vyhřívat jsem musel o několik stupňů Celsia víc než dříve. Ideální nebylo ani její uchycení. Zachoval jsem totiž původní uchycení pomocí kancelářských svorek, které pak při tisku někdy překáží a zmenšují tiskovou plochu. Další problém nastal při odtrhávání výtisku od podložky. Výtisk občas na podložce držel tak silně, že jsem jej při odtrhávání poškodil. A korunu jsem tomu nasadil, když jsem desku nedávno chybnou manipulací s tiskárnou propálil. Ne moc a naštěstí při okraji, ale občas je to na některých výtiscích vidět.
Zkrátka šel jsem z dobou a zakoupil jsem magnetickou nalepovací folii a nový ocelový plát pokrytý PEI vrstvou. Vyhřívanou hliníkovou desku jsem rozebral, zvětšil otvory na šrouby tak, aby do nich zapadl šroub se zapuštěnou hlavou a na povrch následně nalepil magnetickou folii. Ocelový plát s PEI povrchem tam díky tomu stačí jen položit a magnetickou silou drží sám.
Tím jsem se zbavil všech popsaných neduhů. Již nikde nepřekáží kancelářské svorky, zvětšil jsem díky tomu tiskovou plochu, výtisk jde lépe sundat jednoduchým odlepením plátu z magnetické folie a prohnutím a celá podložka lépe vede teplo.
Tisková hlava
Větší problém jsem měl s tiskovou hlavou. Před pěti lety jsem vyměnil původní hlavu duální hlavou, která zvládne tisknout dvoubarevně. Model tiskové hlavy jsem tenkrát ještě upravil o možnost připevnění led pásku pro osvětlení plochy. Tiskárnu mám ve skříni, kde není moc světla a tak je pro mě tato úprava důležitá. Jenže čas ukázal, že konstrukční řešení duální hlavy má zásadní problém, který jsem svým "vylepšním" ještě prohloubil.
Hlava je složena ze tří samostatných částí nezávisle přišroubovaných k pohyblivému vozíku. Jsou to levý a pravý extruder, tj dva díly s motorem, které se starají o tlačení plastové struny do trysek, a jeden společný nosič trysek. Právě posledně zmíněný nosič trysek je problematický. Je k vozíku horizontálně přišroubovaný jen dvěma šrouby a shora na něj vyvíjejí poměrně velký tlak hned dva extrudery. Díl se tak po čase začal ohýbat a pružit. K tomu nové otvory, které jsem do dílu přidal pro upevnění nosiče LED pásku, tuhost zeslabily.
Řešení je myslím geniální. Upravil jsem díly extruderu i nosiče tak, aby šroub připevňující nosič LED pásku zároveň připevnil extrudery k nosiči trysek. Tím se celá hlava spojí do jednoho pevného kusu, kde se již nemá co viklat a pružit. Vysvětlující obrázky modelu jsou pod článkem. Zafungovalo to skvěle.
Firmware
Poslední úpravou byl firmware. Rozhodl jsem se přejít z Repetiera na Marlin. Důvodem je hlavně větší komunita a tedy i rychlejší vývoj. Repetier za posledních pět let nevydal žádnou novou verzi a nemyslím si že je to tím, že už není co opravovat. Instalace nebyl problém, konfigurace také ne. Většinu kalibračních hodnot šlo přenést z konfigurace Repetiera do Marlina. Jen člověk v dokumentaci musel najít do které proměnné co patří.
Díky tomu, že mám teď srovnání obou firmwarů mohu shrnout první dojmy: Repetier má velmi pohodlnou konfiguraci pomocí webové aplikace, kde si člověk vše nakliká a pak stáhne výsledný konfigurační soubor, u Marlina člověk edituje konfiruační hlavičkové soubory přímo. Přehledněji na mě působí uživatelské rozhraní pro grafický display Repetiera. Na druhou stranu Marlin má připravený snadno použitelný doplněk pro Visual Studio Code, který pomůže s flashováním firmwaru do tiskárny. Marlin také lépe pracuje s vyhříváním trysek. Má totiž připravený automatický kalibrační nástroj, který najde optimální parametry PID algoritmu a díky tomu umí udržovat velmi stabilní teplotu. A samozřejmě je tu ta komunita. Pro Marlina existuje více návodů a rozšíření.
